Adéla Součková: Moje tvorba je z velké části psychologická práce

Mé další pozvání k rozhovoru přijala Adéla Součková, absolventka ateliéru Vladimíra Skrepla AVU v Praze. Adéla má aktuálně po dvou vernisážích: první Hry v Globus v Galerii Kabinet a druhé s názvem Starci u Pramene v Galerii Kostka v MeetFactory. Adéla nám odhalila svá oblíbená místa a svůj proces tvorby, který se dá přirovnat k meditaci a koresponduje s tím, jakým způsobem jí v hlavě běhají myšlenky. Nejraději tvoří technikou bizoku, což je japonský termín pro absurdně zpomalený pohyb, který mění kvalitu vnímání a napomáhá se soustředit.

Jaké byly Vaše umělecké začátky?
Poměrně brzy jsem přestala kreslit hlavonožce. Měla jsem talent hlavně na princezny a koně. Jistou brzdou v mém rozletu byly Lidušky, kde mne učili, jak správně kreslit podle skutečnosti. Naštěstí se mi podařilo asi v druhém ročníku na AVU vliv alespoň z části překonat. Dodnes to ale ještě není uzavřený boj.

Aktuálně můžeme až do 2. srpna navštívit v MeetFactory Vaši výstavu s názvem Starci u pramene, jaké je téma výstavy a jaká je hlavní myšlenka výstavy?
Výstava pojednává o cyklickém času, o nepřetržitém opakování všeho kolem nás. Zajímá mě, jak se proměňuje gesto nebo čin tím, že si uvědomujeme současně jeho efemérnost i jeho věčnost. Inspiračním zdrojem pro výstavu byl pocit, který jsem měla asi v osmi letech, když jsem sledovala spolužačky, jak skáčou gumu na říkanku: štěstí, neštěstí, láska, manželství, kytička, dítě, smrt.

galerie_kostka_meetfactory_adela_souckova_czechartplace_performace1Starci u pramene, Galerie Kostka
Zdroj obrázku: archiv
Adély Součkové

S jakými materiály tvoříte nejraději? Jaké jsou Vaše oblíbené techniky?
V mojí práci je důležitá hlavně procesuálnost, je důležité, aby věci, které vytvořím, korespondovaly s tím, jakým způsobem mi v hlavě běhají myšlenky. Myslím, že tímto způsobem se dá vytvořit pocit sounáležitosti s divákem, to je pro mne důležité. Chci, aby moje výtvory napomáhaly k usebrání se. Je to z velké části psychologická práce.

Oblíbené materiály, se kterými tvořím, je tedy mysl a tělo.

Techniky jsou různé, je pro mě důležité je kombinovat, abych dosáhla komplexnosti zážitku.

Moje nejoblíbenější technika je asi bisoku, je to japonský termín pro absurdně zpomalený pohyb, kdy se pohybujete plynulým pohybem cca 1 mm za sekundu. Mění to kvalitu vnímání, soustředění… považuji to za velmi zdravé.

galerie_kostka_meetfactory_adela_souckova_czechartplace_performace2
Starci u pramene, Galerie Kostka
Zdroj obrázku: archiv
Adély Součkové

Kdo nebo co Vás v umění ovlivnil?
Zbožňuji jeskynní malířství, chtěla bych něco podobného někdy aspoň malinko dokázat. Ale kde lze nalézt místo, které by mělo podobnou funkci jako jeskyně v prehistorii? A co bych tam kreslila, když nesbírám maliny ani nelovím buvoly? Nevím.

Ovlivnily mě cyklus přednášek českého filosofa Zdeňka Neubauera Symbol v Psychologii, také hermetická a alchymická ikonografie, letohrádek Hvězda... Z živých pak Joan Jonas, Jonas Mekas – jeho starší věci, videa Camille Henrot a Laure Prouvost.

Myšlenkově pro mě byla zásadní moje profesorka v Drážďanech Ulrike Grossarth, u níž studuji. Snaží se, aby věci, jež její studenti vytvářejí, byly přímými důsledky jejich precizní reflexe skutečnosti a společnosti. Nechce, abychom nasedli na nějakou společenskou vlnu nebo mocenskou strukturu a vezly se na ní, vyžaduje po nás myšlenkovou důslednost, nezávislost a schopnost se kriticky vymezovat.

adela_souckova_chinese_ink_czechartplace_kresba1Chinese Ink
Zdroj obrázku: archiv
Adély Součkové

Kde nacházíte inspiraci pro svoji tvorbu?
V zážitcích.

Spolupracovala jste nebo stále spolupracujete i s dalšími umělci? Dařilo se Vám nebo je Vám bližší samostatná tvorba?

Mám radost z několika plodných spoluprací. V poslední době pracujeme na několika videích s Radimem Labudou.

Už několik let performujeme s Františkou Loubat, naposledy v Kabinetu T ve Zlíně, kde mám právě probíhající výstavu s Matějem Smetanou.

Michal Cáb pro mě už potřetí vytvořil zvuk, nejdřív pro obraz, pak pro performance v Galerii Ferdinanda Baumanna a teď do Kostky v Meetu.

Je to podnětné, rozšiřuje to obzory a chci v tom dál pokračovat.

Jaké byly Vaše největší úspěchy?
Z nejtěžších věcí bylo naučit se stříhat ve Finalcutu, jezdit na kole i v Berlíně a nepochybovat víc než je třeba.

Za úspěch také považuji, že mě už tolik neunavuje mluvit za jeden večer ve čtyřech jazycích.

Jak sama sebe vidíte jako umělkyně? Spíše jako bohémku na okraji společnosti, nebo jako člověka, který jde s trendy a ovlivňuje ho, jak okolí vnímá jeho tvorbu?
Nevím, kde je okraj společnosti. Nevím, jestli vůbec nějaký je. Dobře vycházím s národnostními menšinami a většinami – bezdomovci/bezdomovkyněmi a alkoholiky/alkoholičkami, ale nevnímám, že by byli na okraji…

Trendy mě zajímají, jelikož mi ukazují, co jsou současná společenská témata. Snažím se od nich udržovat odstup, což lze jen do určité míry, jelikož v nich žiji a jednám.

Vidím se celkem dobře. Usiluji se o co největší myšlenkovou samostatnost, pokud se mi to daří, jednám svobodně – přirozeně. Bez závislosti na trendech i na okrajích.

Využíváte nějakou uměleckou komunitu?
Jsem na Facebooku, knize tváří. Snažím se nevyužívat. Mám přátele, to ano, často jsou to umělci.

Vnímáte v umění nějaké trendy?
Nejsem kunsthistorička, neumím to přesně pojmenovat, ale všímám si velkého kalkulování s politickými tématy, jež bývají úspěšné, ale umělecky často nezajímavé.

V Německu si všímám, že spousta umělců se poměrně rychle zkazí trhem s uměním, mocenskými strukturami jako peníze, úspěch, moc. Vlak, do kterého nastoupili, jede asi příliš rychle. Díla se stávají formální, příliš kalkulovaná nebo vyprázdněná. Velké instituce jako Gripius-Bau v Berlíně je přesto vystavují, jelikož autoři již mají renomé. Sázejí na jistotu, to mi přijde zvrácené.

Sleduji trošku postinternetové a postkoloniální tendence. Všímám si, že mnoho umělců čím dál víc vědomě tématizuje mysl jako takovou a pak skrze ni vnější svět, ne naopak. Vymezuji se vůči různým derivacím vědeckého myšlení, a tak z toho mám radost.

adela_souckova_chinese_ink_czechartplace_kresba2Chinese Ink
Zdroj obrázku: archiv
Adély Součkové

Na čem pracujete nyní?
Mám čerstvě po dvou vernisážích. Kreslím si.

20. srpna mám vernisáž projektu Containera. Bude to u Vltavy v Cihelné na Malé Straně. Dostala jsem jeden kontejner ke zpracování, stejně jako sedm dalších umělců, každý z jiné země. Kontejner se pak bude až do listopadu vozit po různých městech (Řím, Berlín, Curych…). Každý týden jiná vernisáž v jiném městě, jiný autor. Jsem na to zvědavá.

Po víkendu začnu vymýšlet video, střihy, pomaluji pár prostěradel…

Co byste doporučila všem začínajícím umělcům?
Pít střídmě a jezdit do lesa.

Jste zpěvačkou kapely Láska, máte kromě umění a zpívání čas ještě na jiné aktivity?
Ano, i když Láska mě hodně vytěžuje. Čtu. Chodím do přírody. Medituji, piju alkohol s přáteli a chci se vrátit k nějakému jemnějšímu čínskému stylu bojového umění.

adela_souckova_chinese_ink_czechartplace_kresba3Chinese Ink
Zdroj obrázku: archiv
Adély Součkové

Kde Vás můžeme potkat nyní? Jaké místo máte ráda?
Teď jsem v ústraní, tak je to trochu z ruky, nicméně každému, kdo mi pošle pohled, ráda odpovím.

Mám moc ráda ten velký platan v Kinského zahradě, trempský hřbitov nad Řevnicemi, Provence a Ardgay ve Skotsku. Na schůzku doporučuji ten platan, je to vlastně taková moje kancelář.

Jaké jsou Vaše plány na léto?
Horňácké slavnosti, víkend na stromech, Hrůzafest, pak ta kontejnerová výstavka. Snad si koupím letenku a odletím do Bretaně a Provence, pak se zase vrátím. Jo a Benátské bienále.

Děkuji.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal