Alena Davídková - LOP LOP: Hledám se v kresbách, malbou medituju, šiju si podivný svět měkkých soch, textilních obrazů a jiných bizarností…

Do dalšího rozhovoru jsem si přizvala kreativní a talentovanou designérku Alenu. Její doplňky a předměty, které navrhuje a prodává pod značkou LopLop, jsou hravé a boří mnohé stereotypy. Co odpověděla na moje otázky?

Řekněte nám prosím něco o sobě a o své umělecké dráze.
Hledám se v kresbách, malbou medituju, šiju si podivný svět měkkých soch, textilních obrazů a jiných bizarností…
Tvorba je pro mě odmalička jeden z nejdůležitějších způsobů sebevyjádření. Je to způsob, jak si nezapomenout hrát, jistá forma sebereflexe, meditace, vybití či dobití energie, práce s emocemi a snad i možnost, jak nakouknout do svého podvědomí. Od dětství ji vnímám jako něco, co udržuje mou psychickou rovnováhu. Co se týče studia, prošla jsem si ZUŠ, návrhářstvím na oděvní škole, výtvarnou tvorbou na Univerzitě Palackého a pak i učitelstvím výtvarné výchovy. To všechno mě jistě nějak formovalo.

Art in progress, 2015, tuš na plátně
Art in progress, 2015, tuš na plátně
Zdroj obrázku: archiv Aleny Davídkové


Jak jste se dostala k umělecké tvorbě?
Kreslit mě bavilo odjakživa. Jako malé mi dali do ruky tužku a já už se jí nechtěla pustit. Tak nějak jsem tušila, že to bude má životní cesta. Nemyslím, že se k tomu potřebuje člověk nějak „dostat“. Prostě to buď dělá, nebo ne.

Jak byste popsala svůj styl?
Snažím se spíš žádný svůj stálý „styl“ nemít, zkoušet různé cesty. Reflektuji v tvorbě vizuální podněty z prostředí, ve kterém se pohybuji, občas pracuji intuitivně, občas podle konceptu. Základ je pro mě kresba, vnímám linku jako podstatu nevědomě obkreslující každodenní realitu, kterou můžeme sledovat a pozměňovat jako nikdy nekončící hru. Zajímá mě spojování zdánlivých odlišností, snová nelogičnost i hra s tvary lidského těla. Vlastně pořád tak trochu hledám a bádám, co se sebou, kam se můžu posunout.

z cyklu MASkultura, 2014, akryl a tuš na plátně_1
Z cyklu MASkultura, 2014, akryl a tuš na plátně
Zdroj obrázku: archiv Aleny Davídkové


Jste zaměstnaná, nebo na volné noze? Co máte na své práci nejraději?
Tak napůl. V současné době učím výtvarný obor na ZUŠ a vedle toho tvořím a zkouším prodávat své věci. Oboje mě dost baví a vzájemně se vyvažuje časově i spektrem různorodých činností.

Jak svoji tvorbu propagujete?
Pomocí sociálních sítí a Fler.cz, kde potkáte mé věci pod pseudonymem LopLop (facebook.com/loplopshop), mám také své stránky (davidkovalena.wgz.cz) a chystám e-shop fungující jako otevřený ateliér s tvorbou k prodeji.

ukázka šperků, malba na plast a koženku - brože LopLop
Ukázka šperků, malba na plast a koženku - brože LopLop
Zdroj obrázku: archiv Aleny Davídkové


Co nebo kdo Vás v umění ovlivnil, ať už v tradiční, nebo digitální podobě? Máte nějakého oblíbeného umělce? Která umělecká díla Vás zaujala v poslední době?
Je toho spousta. Mám moc ráda fauvistické malby, secesní dekorativnost, textilní věci Annette Messager, malby Paula Klee či Joana Miró, soft sculptury Claese Oldenburga. Berou mě věci Davida Černého, Františka Skály, Petra Nikla… Mám slabost pro textilní umění a pravidelně se pídím po nových i starších autorech věnujících se měkkým textilním sochám, instalacím, šitým obrazům apod. Díla či umělce, kteří mě v poslední době zaujali, můžete najít na stránkách Ilustrárny. (facebook.com/ilustrarna)

Co Vás inspiruje?
Inspirace je pro mě tak trochu nepolapitelná. Většinou je to spíš nějaká vnitřní motivace plynoucí z potřeby se seberealizovat.

Co byste vzkázala všem (začínajícím) umělcům?
Otázkou je, kdo je začínající umělec. V dnešní době s pojmem „umělec“ zacházíme dost lehkovážně. Nebudu tedy kategorizovat. Třeba na internetu vidím práce spousty aktivně tvořících lidí, jejichž jediný směr je neustálé obkreslování portrétů a zvířat podle fotek. Přijde mi to jako dost ubíjející trend.

S jakými uměleckými materiály ráda pracujete a proč?
Mám různá období, někdy tíhnu k tomu, jindy k onomu, každý materiál má své kouzlo. Poslední dobou ráda dělám perokresbu, někdy v kombinaci s malbou akrylem, snese spoustu detailů a mé změti myšlenek umí dát tvar. Příležitostně se pouštím do výroby ručně malovaných šperků z koženky nebo plastu. Moc ráda taky dělám s textilem, šiju obrazy, objekty, hračky, oblečení…

Byt, 2012, akryl na plátně, 100x100 cm_1
Byt, 2012, akryl na plátně, 100x100 cm
Zdroj obrázku: archiv Aleny Davídkové

Kombinujete digitální techniky s těmi tradičními? Pokud ano, z jakého důvodu?
Dřív jsem s touto možností experimentovala, ale teď už se touto cestou nevydávám.

Existují nějaké techniky, kterým byste se chtěla věnovat více?
Ráda bych celkově víc času věnovala tvorbě. Ale to by spolkla všechen můj volný čas a to taky není úplně dobře. Co mě pořád láká, je sítotisk, jednou mu určitě podlehnu.

Máte při tvorbě svůj proces? Jaký?
Takový proces často začíná jako horror vacui, pokračuje spontánně počmáraným obrazem, ve kterém následně hledám své kresby. Zpětně pak řeším, co je v nich ukryto. Nebo je to prostě jen tak, jdu městem a praští mě koncept do hlavy, zdá se mi sen a mám nutkání jeho obsah překlopit na papír. Pak vznikne nějaká skica, kterých mám plné sešity, některé zrealizuji, ale osud většiny je zůstat ležet v šuplíku. Nejbližší je mi proces, kdy dopředu nevím, co při tvorbě vzniká, baví mě pracovat spontánně a s náhodou.

Zvířena symbolizující archetypy členů současné lidské společnosti,2014, akryl a tuš na plátně
Zvířena symbolizující archetypy členů současné lidské společnosti,2014, akryl a tuš na plátně
Zdroj obrázku: archiv Aleny Davídkové


Můžete nám říci více o svých posledních projektech? Jaké tvorbě se věnujete nyní? Jaké byly Vaše nejzajímavější projekty?
V současné době se kromě volné tvorby věnuji výrobě šperků a textilních objektů, které jsou k prodeji pod hlavičkou “LopLop“. LopLop je název zastřešující mé ručně malované nebo vyšívané brože, náhrdelníky, náušnice a textilní objekty s měkkou výplní, které slouží k praktickému užití jako polštáře. Najdete u mě třeba polštáře tvaru knírku, mraky z nebe nebo lidské dlaně v nadživotní velikosti. Ve špercích objevíte vysmáté brože, brože tvaru potravin s folklorními ornamenty pod názvem „zakousni folklor“, brože představující hlavy podivuhodných lidí, motivy z mých obrazů apod. Pustila jsem se také do šitých obrazů a časem se chystám na tašky a oděvy. Samotný pojem LopLop pochází z úst Maxe Ernsta, který jím nazýval hrůzného démona ztělesňujícího jeho niterné běsy, kterého často zpodobňoval ve svých obrazech jako své alterego, stvůru s podobou ptáka z divokých lesů.

Vyberte si jedno dílo a vysvětlete svou tvorbu, prosím.
Vybrala jsem věc, která je součástí mé diplomové práce z roku 2012, kde se v sérii textilních objektů vypořádávám s tématem „Ideál versus identita“ pomocí introspekce. Jedná se o soubor objektů – polštářů ušitých z vlastního dětského oblečení, kterému jsem střihovou deformací měnila tvar a které svým vycpáním symbolizují potlačené obsahy, jež jsou v oděvech uschovány. Zastupují určitá období mého dětství jako sběrač vzpomínek.

Samotný textilní objekt „Dvojlímec“ je tvořen rozprostřenou kolovou sukní, kterou jsem nosila jako dítě. Velikost objektu je 130 x 142 cm. Představuje prostor pro interakci dvou osob. Prostor, který mnohdy v našem životě nejsme schopni nebo ochotni vytvořit, přestože je tolik potřebný. Může fungovat podobně jako pranýř, resp. „dvojpranýř“. Tento mučicí nástroj středověku byl obvykle umístěn uprostřed náměstí, aby si lidé mohli s nešťastníkem vyřídit své účty. Podobně i tento límec je určený pro dvě osoby, které jsou nuceny chtě nechtě vyřešit si svůj konflikt. Límec je prostorem pro komunikaci, prostorem pro vztah. Ve výšivce na objektu používám symboly z mých dětských kreseb, pomocí kterých vytvářím příběh táhnoucí se dokola celého kruhu. Do sukně jsou všity čtyři kapsy z dětských kalhot symbolizující jizvy. 

Dvojlímec, 2012, diplomová práce, 130 x 142 cm_1
Dvojlímec, 2012, diplomová práce, 130 x 142 cm
Zdroj obrázku: archiv Aleny Davídkové


Dalšími objekty jsou šité páry rukou usekané v zápěstí s mými rukavicemi z dětství pokrytými výšivkou a další dva vyšívané objekty vyrobené z dětské sukně a šatů. Poslední objekt je šitá busta z růžového plátna, tvořená vrstvením a prošíváním molitanu pokrytého látkou. Místo vlasů je našitá vrstva suchého zipu, druhá strana suchého zipu je pak přišitá na jednu z ploch každé z hromady barevných kostek, připomínajících dětskou stavebnici. Je to tak jakási hra s ideály, z nichž si můžeme v životě vystavět hrad stejně jako děti z kostek, ale stejně snadno se nám může také zhroutit.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Možná více plánovat. A chodit na výstavy.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal