Aleš Knupp: Umění člověka obohacuje a nabíjí energií

Aleš Knupp vede pražskou galerii knupp gallery | Prague zaměřenou na současné české nekonceptuální umění. V portfoliu má několik generací malířů, sochařů a sklářů. Galerie jako taková je orientována na prezentaci českého umění v zahraničí, především v USA. Jako galerista poskytuje komentované prohlídky po galerii, tvoří sbírková portfolia zákazníků a nabízí konzultace na téma umění jako investice. Jednotlivé autory dokáže zařadit do aktuální scény a na jejich místo na trhu, aby výsledná cena děl odpovídala jejich současné pozici na umělecké scéně.

knupp-gallery-prague-jiří-šuhájek-zlatý-obraz-zdeněk-gotz-olej-na-plátně-tomáš-spevák-akryl-a-olej-na-plátně-luboš-vetengl-olej-a-bronz-na-plátně-knupp-gallery-prague-art-paintingsZdroj obrázku: archiv Aleše Knuppa

Aleši, co mohou návštěvníci očekávat, pokud přijdou do Tvé galerie?
Moje galerie funguje na privátním principu, je založena na osobním přístupu ke každému klientovi.  

My jako galerie fungujeme na úplně jiném principu než spousta jiných galerií tady v Čechách, také proto se k nám lidé vracejí. Prodáváme, co je kvalitní. V mé galerii nenajdete umění, které je zrovna v módě, protože se objevilo v nějakém magazínu. Je to umění, které bude viset na zdi i za 100, 200 let, stále bude mít svůj glanc a svoji cenu, která graduálně poroste.

Pokud k nám do galerie přijdeš, sedneme si tu, dáme si šálek dobré kávy a popovídáme si o Tvé představě. Neznamená to, že musíš hned něco koupit. Většinou se však stává spíše to, že pokud sem někdo přijde, zamiluje se a rovnou si nějaký obraz odnese. Protože u umění platí, že nabíjí určitou energií, člověka obohacuje a podněcuje ho k vyšším pracovním výkonům. A to se nedá spočítat. I když je venku zataženo, tak se podíváš na ten svůj obraz, který Ti dělá radost, je z něj cítit individualita výtvarníka, ten terpentýn… To Tě po ránu probudí tak, že jdeš a podáš stejný výkon jako za sluníčka.

Ty jako galerista dokážeš pomoci s vytvořením portfolia?
Jistě, řeknu klientovi svůj názor, o kterém si myslím, že je do značné míry objektivní. Snažím se, aby té objektivity bylo dosaženo, a potom už je na tom člověku samotném, jak se rozhodne. Jestli bude chtít následovat nějakou radu a zda bude chtít něco koupit, nebo si vybere úplně jinou sortu investičního materiálu jako veterán nebo hodinky. Jsem schopen si s klienty docela dobře popovídat a mohu téma umění konfrontovat s trhy bazických aktiv, tzn. akcie, komodity, měnové páry. V tomto typu investic mí klienti často utopili hodně prostředků. Až potom přiznávají, že to byl vlastně jenom úlet, že nevydělali vůbec nic. Bylo to jenom o tom, že nějaký broker jim zavolal: „Mám skvělou nabídku!“, která vlastně ve skutečnosti tak skvělá nebyla. Tito lidé se potom poučí a rádi přijdou do galerie, řeknou: „Chci si koupit něco, co mi vydrží doma a hodnota tam, byť pomalinku, poroste. Chci něco fyzicky vlastnit, neodkazovat se na virtualitu dnešní doby.“

V jakém finančním objemu je možné investovat?
Chybou je, když si někdo myslí, že pod půl milionu to nemá smysl. Je možné investovat od 2.000 Kč, když si budete chtít koupit jeden tisk od Olbrama Zoubka. Anebo můžete investovat od 5.000.000 Kč, když si vyberete Zrzavého, Sýkoru nebo jiného matadora české výtvarné scény.

knupp-gallery-prague-paintings-on-canvas-prague-art-gallery
Zdroj obrázku: archiv Aleše Knuppa

Jak ses k umění dostal?
Já jsem studoval ekonomii, obor Finance, což s uměním úplně nesouvisí. Avšak jako rodina jsme byli uměním trošičku poznamenaní, neboť můj otec restauruje staré hodiny. Není to vyloženě olej na plátně nebo socha, ale kulturní prostředí v naší domácnosti vždy existovalo. Čas od času se zašlo na nějakou výstavu a rodiče si občas koupili nějakou sošku od Olbrama Zoubka nebo Igora Kitzbergra. Je to asi 6 let zpátky, kdy mě do galerijního oboru navedla jedna autorka, která dnes žije už v New Yorku, a ta mě přivedla k tomu, že by bylo dobré zkombinovat mého obchodního ducha s její tvorbou. Takhle vlastně vznikla galerie, která na začátku byla ryze virtuální a měla za cíl kombinovat mladé neznámé autory se známými jmény. Já jsem takto začal kombinovat neznámé autory s Olbramem Zoubkem a Igorem Kitzbergrem. Původní myšlenka byla, že lidé se přijdou podívat na stránky galerie na to známé jméno a uvidí vedle toho i autora, který to jméno nemá, ale tvoří zajímavé umění. Mohou si ho všimnout a mohou ho chtít začít podporovat. Nicméně tato myšlenka se ukázala jako mylná. Až v roce 2013 jsem otevřel kamennou galerii a za poslední 3 roky jsme to posunuli tam, kde jsme.

Máš silné zázemí ve finančních znalostech; jaký vidíš rozdíl mezi investicí do umění a do finančních aktiv?
Ano, píšu různé zprávy a konzultace, když přejde diskuze k trhům klasických aktiv, což jsou různé akcie, měny nebo komodity, tak se o tom s klientem dokážu pobavit úplně stejně jako o umění. Velmi často se lidé, kteří fungují ve finanční sféře, bojí nestability současného prostředí v celosvětové ekonomice, utíkají do reálných aktiv, buď do nemovitostí, ty mají ale velmi malou výnosnost, nebo do umění. Navíc umění má i tu výhodu, že když k vám přijde domů návštěva, tak je vidět, že máte určitou morální a estetickou úroveň, a pozdvihá to i vaši vlastní osobní prestiž.

A to je ten důvod, proč já říkám lidem: „Vykašlete se na virtuální aktivum typu akcie nebo dluhopisy a podobně, tam je miniaturní výnosnost a totální rizikovost, že to zmizí v éteru.“ Obraz je doma fyzicky, a pokud neshoří nebo ho někdo neukradne, tak tam může viset na věky. Dá se pojistit, dá se prodat, můžete s ním dělat cokoli. Je likvidní, je to předmět.

Myslím si, že všichni galeristé by měli zaujmout nějakou svoji část trhu a neměli by si vzájemně lézt do zelí. Já dnes také nepůjdu za Adamem Štechem nebo Tomášem Tichým a nebudu je přemlouvat: „Pojďte ke mně do galerie!“, oni mají své galeristy. Já mám svá jména a oni mají zase svá zastoupení. A také člověk může kapacitně zvládnout jenom něco, proto je dobré, aby autorů bylo maximálně 7-8 malířů a několik sochařů a třeba 3 skláři, jinak se to časově nedá zvládnout.

knupp-gallery-prague-průchod-galerií-knupp-gallery-prague-směrem-k-výstavě-skulptur
Zdroj obrázku: archiv Aleše Knuppa

Předpokládám, že hodně děl držíš tady fyzicky. Nebo máš ještě nějaký depozitář?
Hodně jich je fyzicky zde, vystavených jich je zlomek. Je tady depozitář na větší plátna, který je vzadu v kanceláři, menší věci jsou zde vepředu. Netajím se tím, že bych potřeboval ještě prostor minimálně jednou takhle velký, abych toho mohl vystavit mnohem víc.

Co Ty jako galerista poskytuješ umělcům?
Tato galerie je založená na zahraniční prezentaci. To znamená, že v loňském roce jsem udělal historicky první výstavu českého současného umění na západním pobřeží v LA v Santa Monice ve velmi vyhlášené oblasti. Byla to výstava o rozloze zhruba 200 m2. Měla velký ohlas a hlavně i velkou návštěvnost. Navštívili ji hlavní kritici v LA Shana Nys Dambrot a Peter Frank, což jsou velmi uznávaná jména. Pokračovali jsme na LA ART Show, což je největší veletrh na západním pobřeží. Za 4 dny tam přijde přes 60 tisíc lidí. Měli jsme umístění zhruba uprostřed tohoto veletrhu, kde vystavují top galerie, takže jsme byli konfrontovaní s tím nejostřejším trhem, který vlastně v LA je, což je velmi dobré.

 Když mně umělci svěří svá díla, tak mají primárně jistotu, že jejich prezentace bude velmi kvalitní. U nás není prezentace taková, že by se muselo nutně prodat. Tady jde o to, aby kvalitní jméno bylo velmi dobrým způsobem prezentováno. Také mám základní pravidlo, o kterém všichni ví - v podstatě všechen zisk, který se vytvoří v této galerii, jde na zahraniční prezentaci. Aby tohle fungovalo, aby se tato galerie mohla velmi dobře ukázat i v zahraničí, je k tomu potřeba zhruba 3-4 miliony korun ročně, což není málo. Myslím tím peníze, které jsou vynaložené na veletrhy, různé nájmy na veletrzích plus v budoucnu otevření zahraniční galerie. Chtěl bych letos v LA otevřít galerii, tam jsou nájmy za takovýto prostor ve věhlasné umělecké oblasti zhruba okolo čtvrt milionu měsíčně. Na začátku je tedy nutná velká finanční podpora od lidí, kteří mi věří a vědí, že jejich peníze se vrátí. Netajím se tím, že to celkově vytváří velký tlak na člověka, nesmíš příliš chybovat v rozhodování.

Z Tvého vyprávění jsem pochopila, že máš k umění spíše konzervativní přístup?
Ten přístup je takový, aby se nedělaly věci na efekt. Aby se ty věci nedělaly proto, aby se vytvořil rychlý zisk a uteklo se od díla. Jde mi o to, aby se tvořila galerie, která bude postupně růst. Důležité je prodávat jména, která budou stabilně růst. Jsou to jména, která budou prezentována na zahraničních trzích tak, aby bylo vidět, že ten počáteční dialog se zákazníkem měl nějaký smysl a že když sem klient přijde, tak galerista z něj nechce dostat peníze, ale chce, aby mu viselo doma na zdi kvalitní umění. To je velmi důležité.

Na jedné straně je podpora umělců, a tím myslím i finanční podporu. Umělce, kteří u mě jsou, tak pokud je to možné, i finančně podporuji tak, aby nemuseli řešit, jestli budou mít na nájem nebo ne. Na druhé straně trvá ta jejich důvěra ve mě, že když vezu jejich díla do zahraničí a jsem 9.000 km daleko, prezentuji je kvalitně. Takže ve finále klienti svými nákupy přispívají galerii na to, aby mohla dělat kvalitní zahraniční výstavy, a je vlastně i jejich zásluhou, že český art je i bez vlivu nějakých municipálních zkorumpovaných příspěvků schopen dostat se do zámoří.

Bohužel na české scéně chybí objektivně kvalitní umění. Je tady hodně bludů a myslím si, že jsou tady různé druhy umění, které se považují za umění, ale ve skutečnosti se jedná o lidovou recesivní tvorbu, která s uměním nemá vůbec nic společného. Tomu se vyhýbám.

knupp-gallery-prague-prodej-grafiky-jiří-načeradský-jiří-slíva-prodej-grafiky-michael-rittstein-zbyšek-sion-roman-franta-dimitrij-kadrnožka
Zdroj obrázku: archiv Aleše Knuppa

Jaké jsou Tvé aktuální tipy pro sběratele umění? Kdo je teď podle Tebe vhodný objekt ke sbírání?
Jako vhodný objekt nemohu vyslovit jen jedno jméno. Jsou to autoři, kteří mají ucelenou kvalitní prezentaci a kvalitní dílo. Já jsem si vybral několik jmen, hlavní 2 nebo 3 malíři na zahraniční prezentaci jsou Honza Uldrych, Tomáš Spěvák, Martin Šárovec. Je tady i skvělá malířka Renata Retrová, Jirka Houska, lidé, kteří jsou mladí, kteří velmi kvalitně pracují a lidé, u kterých jsem schopen v budoucnu zaručit exkluzivitu jako galerista. Oni vědí, že budou mít pravidelný příjem a že budou kvalitně prezentovaní a budou vystavovat na prestižních místech. To je důležité a toho se ti autoři bojí, protože vidí, že česká scéna nemá kvalitní galeristy. To totiž nejsou galeristi, to jsou překupníci. A galerista, který půjde do zahraničí, půjčí si milion korun a udělá výstavu, to tady prostě není. Já jsem tohle udělal, půjčil jsem si loni spoustu peněž a věděl jsem, že ta myšlenka je dobrá, že když budu šikovný a dotáhnu ji do konce, tak se ty peníze jednou vrátí. Zatím jsme ve fázi investování, nicméně je otázka času, kdy se to zlomí a už to nějaké ovoce ponese. Což potažmo bude dobré i pro ostatní galerie, které prezentují tyto autory.

Jak vnímáš současný trh s uměním v ČR?
Z pohledu mé galerie jde zájem nahoru. Je vidět, že lidé chtějí investovat do něčeho inteligentního. Už tady pomíjí doba 90. let, kdy frčely různé chytáky typu investičního zlata a diamantů. Lidé se už dostatečně spálili a zjistili, že tudy cesta nevede. Tak se vrací zpátky k hmatatelným aktivům. Lidé, kteří mají estetické cítění, jdou a do umění investují, ať už je to soška nebo obraz.

Co se týká scény jako takové, tak samozřejmě tady je to roztříštěné na konceptuální moderní umění a to klasické, já spíš razím cestu té klasiky. Je to umění, které bude uměním i za 100, 200 let stejně jako dnes, a nejsou to žádné módní výstřelky.

Jsou zde autoři, kteří jsou vyloženě prestižní z toho důvodu, že se objevili v magazínech, mají spoustu rozhovorů, a potom právě ta bohatší podnikatelská, manažerská sféra si je kupuje jenom proto, aby mohla říct, že má na zdi tohle jméno. A to jméno ve skutečnosti svojí malbou žádnou hodnotu nemá, nebo je velmi nízká, ale tenhle uměle vyvolaný mediální zájem to cenově vyhnal někam úplně do výše. To je věc, která se děje, a je to velmi zřetelné, tomu bych se rád vyhnul.

Stalo se Ti, že jsi doporučil investorovi umělce, který šel rapidně nahoru?
To je třeba případ 2 malířů Tomáše Spěváka a Honzy Uldrycha. Speciálně Spěváka si pamatuji, když jsme dělali první výstavu ještě v roce 2013, tak ceny byly oproti dnešku zhruba poloviční. A ta důvěra v toho autora vznikne z pohledu investora i v momentě, kdy on vidí, že já jako galerista se nebojím, jdu a utratím spoustu peněz za zahraniční prezentaci. Protože kdybych prodával autora, kterým si nebudu sám jistý, tak nebudu lítat každý měsíc do Los Angeles a utrácet velké sumy korun ročně jenom proto, abych si tam pro radost dělal výstavy.

Co teď plánuješ?
Máme v plánu výstavu v Los Angeles v červnu, další výstava by měla být v LA v září nebo v říjnu a pak před létem možná plánuji ještě jednu výstavu tady v Praze, ale uvidíme, aby se nám to časově moc nekrylo právě s tím LA. V podzimní a zimní sezóně realizuji výstavy tady v Čechách, minimálně 4 do Vánoc plus bude určitě jedna v LA. Příští rok je LA Art Show, pozvali mě na spoustu veletrhů, na ART Basel Miami nebo Scope New York, ale to všechno závisí na tom, kolik galerie bude schopna vyprodukovat zisku, aby si mohla dovolit účast na těchto veletrzích.

Co bys řekl na závěr?
Jako galerie fungujeme na úplně jiném principu než spousta jiných galerií tady v Čechách a já jsem člověk, který otevřeně říká svůj názor. Nezastávám to, jak se obecně celosvětová společnost bojí říct nahlas určité věci jenom proto, aby si nepodřezala pod sebou větev. Když vidím, že někde je páchané zlo například v podobě nízké kvality umění, tak prostě řeknu svůj názor nahlas a nebudu mlčet jenom proto, že celá společnost je zticha a bojí se ten názor říct. Tak já naopak půjdu a řeknu to. Začínám třeba tím, že na webových stránkách mám relativně ostrý úvod, kde dávám najevo svůj názor, co si myslím o dnešní společnosti a co bych na ní rád změnil. Tj. konzumerismus a to, aby lidé nefungovali jako šedé myšky. Podporuji individualismus, což je zde na plátnech a na sochách jasně vidět.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal