Dominik Mareš: Jsem „material painter“

Dominik na schůzku dorazil v lehce kovbojském stylu, místo koně ale přijel na bicyklu a u pasu se mu klinkalo paroží. Výrazná image odráží i Dominikovu bohémskou osobnost a pohodový přístup k životu, který se promítl i do celého našeho rozhovoru. Aktuálně (do 30. 4. 2016, pozn. redakce) je pro vážné zájemce přístupná v Le Palais Art Hotelu Prague na Zvonařce Dominikova instalační výstava s názvem SPACE | THE BIG BANG EXHIBITION v duchu strukturální abstrakce, která vás, podobně jako ohňostroj, přenese do víru jasných zářivých barev a akcentů.

Dominik-Mareš-Czech-art-place-paintings
Dominik Mareš

Dominiku, přemýšlíš o svých obrazech i mimo ateliér?
To je úplně jasné, to jinak nejde. Neříkám však, že z toho nemůžu spát. Když mám ale před velkou výstavou, tak o svých obrazech přemýšlím tím způsobem, že se někdy zvednu ještě i v noci z Holešovic a zajedu do města. Buď se podívat jak schnou, nebo mě něco napadne a musím to hned udělat. Ženy, se kterými jsem bydlel, z toho samozřejmě šílely, protože si myslely, že jdu na zálety. Jenomže já jsem opravdu jel ještě něco dělat. Bez toho to nejde. Na obrazy myslím s radostí. Ačkoliv když nemaluji, tak jsem také šťastný a ta zahálka mě nadmíru baví. Když pak ale začnu tvořit, tak díky tomu pokroku a pravidelnosti se mi díla začnou dařit velmi lehce. Někdy o tom doma přemýšlím a řeknu si, že jsem mladej, zdravej, tak tam prostě jedu a dám si dvoufázový trénink. Baví mě to.

Jak ses dostal k malování?
Jsem samouk. A už od dětství jsem cítil, že jsem nějak výjimečný, ne však, že bych se nějak vyvyšoval. Tenkrát, když jsem četl indiánky a májovky, myslel jsem si, že budu nějaký šaman nebo kouzelník. Zkrátka jsem tušil, že budu nějakým způsobem ovlivňovat lidi. A když mi bylo 13 a půl, tak jsme navštívili v Českém ráji Jaroslava Klápštěho, to je žák Emila Filly, souputník, a když jsem viděl ten ateliér a ten tvůrčí binec, toho morouse, ty dodělané a nedodělané obrazy a cítil vůni terpentýnu, tak jsem jel rovnou přes Prahu, koupil si barvy a začal jsem ihned malovat abstrakci. Začínal jsem obtiskováním listů a kolážemi. Vůbec jsem např. nevěděl, jak napínat plátna. Takže nyní každé ráno děkuji Bohu za to, že mohu tvořit, jsem za to velice rád.

Jaký je tvůj styl?
Struktury, strukturované abstrakce. Britové tomu říkají „material painter“. Struktura je mi opravdu velmi blízká a velice se těším, že věkem ji „vyčistím" a bude až zenově čistá. Zatím mám ještě své rarachy, kterří se ve mně tlučou, a to do těch obrazů také dávám. Doufám, že jednou najdu vnitřní klid, že to nebude přetvářka. Ale nerad mluvím o věcech, co mě čekají, aby to neuteklo. Jsem raději muž činu.

Co na malování říkala tvoje rodina?
Upřímně řečeno, máma vůbec nevěřila, že mohu prorazit. A otec mi byl velkou oporou, protože on sbírá výtvarné umění. Už od 15 let jsem měl opravdu jasno, co chci po gymnáziu dělat. Rodiče mi řekli: Vystuduj jakoukoli vysokou a pak si dělej, co chceš. A to jsem do slova a do písmene splnil, od státnic jsem byl za 3 týdny v Praze. Tenkrát jsem tu neznal nikoho. Vlastně valná část lidí si myslela, že mě to přejde, že je to jenom jakási manýra.

Čím jsi chtěl být jako malý?
Všichni jsme chtěli být popelářem, protože jezdit na stupátku byla největší frajeřina. Šli jsme do školy a ti frajeři s cigárama už měli padla. Velice brzy jsem věděl, co chci doopravdy dělat, romantické představy jsem vůbec neměl. Už v brzkém věku, ani jsem tehdy ještě neměl občanku, jsem vyhrál výtvarnou soutěž. Všichni mi říkali, že malování je boj nejenom existenční, ale i lidský, protože my umělci do díla nedáváme jen emoce, ale my ho i subjektivně a signifikantně ztvárňujeme. Přeci jenom v té tvorbě musí být vývoj.

Jak se Tvoje tvorba vyvíjela?
V Ostravě jsem tvořil struktury, míchal jsem písek s latexem. Latex mi už zůstal, s tím se dělají struktury skvěle. Pak mi jedna aranžérka řekla, ať tam dávám záchodový papír, ale to mě vůbec neinspirovalo. Chodil jsem potom na haldu hledat nějaké spečené kusy kovu. To byl moc hezký reliéf, ale zase jsem nevěděl, jak to nalepit na to plátno. Ze železářství jsem bral pochromovaná účka, ale ta byla mastná, tak odpadávala. Neustále jsem zkoušel něco nového a myslím si, že ještě nejsem ani ve čtvrtině toho, co objevím. Před 10 lety to byl asfalt, který jsem neuměl uchopit, ten mě opravdu bavil.

Jaké barvy máš rád?
Velice mě ovlivňuje časové období. Když je slunečno, teplo, tak používám ohnivé, ale klidně i lazurově modré barvy. Když je zima, a v ateliéru mám zimu, tak používám barvy studené. Když je venku sníh, tak v průběhu měsíce dvou se mi to na malbu stejně dostane. Loni jsem byl v dubnu a květnu na residenčním pobytu v Bavorsku. Vnímal jsem ten rozpuk přírody, a když jsme jeli na kolech a lesem, úplně jsem slyšel, jak pukají pupeny listnáčů. Tento zážitek se mi později taky dostal do obrazu. Není to ale hned, trvá to klidně i půl roku. Moje 800 km dlouhá pouť do Santiaga de Compostela se mi do obrazů dostala také teprve až po roce a půl. Úplně jsem viděl ty prašné kopce. Obrazy už dvakrát visely na výstavě, ale mám k nim silný citový vztah, jak se mi povedlo vše zaznamenat, že je ještě nechci prodat. Pouť se mi velmi líbila, hlavně to, jak jsem každý den viděl jinou krajinu a vnímal jiné vůně.

Jaké výstavy nebo spolupráce si vážíš nejvíce?
Velký význam pro mne má výstava, která byla v roce 2000 v Galerii bratří Čapků (Androgenní intimnosti), to byl úskok z mé normální tvorby. Dále pak výstava Fire v Nové síni z roku 2004 a jsem pyšný na svoji poslední výstavu v Kafkově domě. To jsem si pronajal nejdříve jedno patro a nakonec se výstava rozrostla do tří pater, vystavoval jsem tam celkem 192 obrazů.

Kde se cítíš dobře?
Cítím se dobře zde na světě, mezi dobrými lidmi. Líbí se mi i tam, kde je to škaredé, pokud jsem s dobrými lidmi. Je to hodně o atmosféře.

Jaký je tvůj vysněný život?
Já si svůj sen již plním. Mimo to bych velice rád uspořádal retrospektivní výstavu, kde bych v jedné galerii nebo domě umění předvedl svoji evoluci, fakticky od svých začátků. Klidně i ta první díla, aby bylo na jednom místě patrné, jakým vývojem jsem prošel. Vím, že se to stane, jen ještě nevím kdy.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Zveme Vás na výstavu obrazů Dominika Mareše v Galerii KC Průhon na Praze 6: Odkaz na výstavu
Výstava potrvá do 30. 6. 2016

dominik-mareš-czechartplace-painting-on-canvas-material-painter-5

dominik-mareš-czechartplace-painting-on-canvas-material-painter-4

dominik-mareš-czechartplace-painting-on-canvas-material-painter-2

dominik-mareš-czechartplace-painting-on-canvas-material-painter-3
Vernisáž výstavy SPACE | THE BIG BANG EXHIBITION v Le Palais Art Hotelu na Zvonařce
Zdroj obrázků: Le Palais Art Hotel

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal