Jana Gregorová: Potřebuji barvy cítit, nejradši bych je z tuby vymačkala rovnou na plátno

Z drsného světa manažerů se Jana dokázala s lehkostí sobě vlastní přenést do klidnějšího světa poetické malby. Její obrazy vás zavedou na mnohá malebná zátiší a přilákají ke snění. Nejraději maluje květiny a přírodu a jak sama říká, nejvíce ji inspirují barvy, které při malování vnímá; nejraději by je z tuby vymačkala rovnou na plátno, proto používá často špachtli.

Jana foto
Zdroj obrázku: archiv Jany Gregorové

Jano, co Vás přivedlo k malbě?
Vždycky jsem psala. Dokonce jsme s přáteli založili společnost a literární server www.otevreni.com pro lidi, co píší. Pořádáme autorská čtení a pravidelně se scházíme. Literární server se od svého založení už dosti rozrostl. Přispívají sem různí lidé, hlavně poezii. Vždycky mě hodně přitahovaly barvy. Kupovala jsem si knížky o barvách a měla kolem sebe hodně malířů, až mi bylo líto, že oni malují a já ne. Jak jsem tak psala, tak jsem k tomu časem i něco nakreslila, Začala jsem s pastelem a s křídovými pastelkami. Dříve jsem si myslela, že malbu si nemohu dovolit, že mám jiné povinnosti. Měla jsem nějak mylně vsugerováno, že já přece nejsem ten malíř, který si může dovolit malovat, že já si přece nemohu dovolit ten malířský stojan.

Jak jste se od tohohle naladění realizovala? Jaké byly vaše začátky?
Já když se učím, tak se učím velmi rychle, nemám na učení moc trpělivost. Udělala jsem takový odvážný krok, že jsem odjela do zahraničí na pobytový kurz malby pro lidi různé úrovně. Já jsem tenkrát neuměla pracovat ani s akrylem ani s olejem, ani jsem neuměla míchat barvy. Kurz byl v anglickém jazyce, některé výrazy jsem ani neznala v tom českém. Ale byl to dobrý krok – odpoutání se od známého, abych mohla vůbec začít.

Máte ráda rychlejší, expresivnější tvorbu?
Ano, nejradši bych barvy na plátno vymačkala rovnou z tuby. Ráda proto pracuji se špachtlí. Potřebuji cítit tu barvu. Vnímám to jako velkou radost, když nanesu vrstvu barvy. Cítím, že expresivita je můj styl.

A když nějakou vrstvu nanesete, máte tendenci to opravovat a zasahovat do díla?
Záleží na technice. Ale naučila jsem se, a platí to asi i pro život, že neexistuje chyba. Někdy člověk udělá chybu a říká si, co jsem to vlastně provedl, to je hrozný, ale když potom jde dál, tak vlastně zjistí, že ta chyba bylo to nejlepší, co udělal, a vlastně ho to dovede někam, kde by nikdy nebyl, kdyby to dělal tak, jak si myslel hlavou, že je to nejlepší.

Zkoušela jste i nějaké jiné výtvarné techniky, nebo se stále držíte akrylu a oleje?
Dělám olej a akryl, úplně nejdříve jsem začínala s olejovým pastelem. Teď zkouším techniku akryl a přes to měkký olejový pastel, se kterým se dá hrát ve vrstvách. Baví mne i koláže a vůbec ráda experimentuji, což se, myslím, slučuje s tím, že jsem byla vždycky velmi zvídavá a zajímaly mne nové a nové věci.

Co ráda malujete, promýšlíte si tvorbu dopředu, nebo se necháváte inspirovat prostředím, situacemi?
To je různé. Nemůžu říct, že bych měla jeden způsob. Obecně to vychází z toho, že se od té doby, co maluji, více dívám kolem sebe. Sleduji, co vidím, sleduji tvary, barvy. Kromě krajin a květin dělám také portréty, tužkou a uhlem, moc na ně zatím nemám čas, ale také mne baví.

painting-on-canvas-czech-art-place-jana-gregorova-Listy-2015-oriznuta-841x1024
Zdroj obrázku: archiv Jany Gregorové

Proces...
Vždy se nechám inspirovat tím, co vidím kolem sebe, a od toho se odvíjí to další. Často je to barva, ta barva mne vyloženě sytí. Když vidím nějakou barvu, tak si představuji, jak ji zpracuji do obrazu, a od toho se to potom může odvinout. Když maluji určitou barvou, vnímám, jak je to pro mne příjemné, jak ta barva na nějaké části ve mně působí.

Vnímáte malování i jako styl meditace?
Určitě, ať už je to díky práci s barvou, nebo tím, že člověk je na to sám a v tu chvíli je sám se sebou. Hodně mne to také naučilo zpomalovat. Dříve jsem měla sklon, tak, jak jsem byla zvyklá na výkon, tak i to malování dělat jako výkon.

K té meditaci, zažila jsem pár krásných chvil, kdy jsem malovala v malé skupině. Tehdy, asi díky energii skupiny, jsem si proces tvorby užila v jeho pomalosti a vychutnala si každý moment. Takže mne to učí zpomalování, to je jedna věc. A druhá věc, která se váže k meditaci, je, že když maluje člověk venku, tak opravdu vnímá své prostředí všemi smysly. Vzpomínám si na Itálii. Malovala jsem odpoledne jedno místo. Už jsem to měla skoro hotové a další den jsme odjížděli. Ráno jsem se tam vrátila a chtěla dodělat jen pár detailů, ale samozřejmě jsem zjistila, že to dodělat nejde, protože je to úplně něco jiného tak, jak se posouvá světlo. Což je obecně známé z teorie, ale když to pak zažijete na vlastní oko, tak to je poznání, V běžném životě to přece člověk vůbec nevnímá.

Takže malovat a žít v tu dobu.
Ano, a v tu chvíli. Je zajímavé, že když malujete venku, jak se vám slévají všechny smyslové dojmy do jednoho bodu a obrazu. Potom, když se na ten obraz podíváte, jak se vám všechno vybaví. Včetně počůraného zábradlí.

Jak se nabíjíte, abyste šla tvořit?
Musím říct, že jsem v sobě malování asi tak dlouho potlačovala, že se nabíjet zatím nemusím. Zatím je pro mne malování hodně energizující samo o sobě.

Jste v nějaké komunitě malířů, navštěvuje nějaké kurzy?
Zatím nejsem v žádné komunitě. Určitě mne baví malovat s více lidmi. Bydlíme mimo Prahu a v našem domě jsme zrekonstruovali prostor, který má 2 velké místnosti. Jednu místnost plánuji jako svůj ateliér.

Jaké máte oblíbené umělce, jaká tvorba nebo malba se Vám líbí?
Těch je hodně. Líbí se především ti, kteří jsou hodně barevní. Mám ráda sochařku a malířku Niki de Saint Phalle. Georgiu O´Keefe, F. Hundertwassera. Zaujala mne také jedna Američanka, jmenuje se Lisa Congdon. Ta začala malovat, kreslit a ilustrovat asi ve 30 letech. Ona se úžasným způsobem vyprofilovala jako ilustrátorka. Ilustruje knížky, rozvíjí různá ruční písma a navrhuje vzory na textil a pro využití v denním životě.. Líbí se mi široká paleta využití jejího umění.

Jaký je Vás proces tvorby, tvoříte ráno nebo večer? Začínáte skicou? 
Pořád jsem v období, kdy období velké uspořádanosti nějak vyvažuji opakem. Takže nejsem nijak zvlášť uspořádaná. U některých věcí si dělám skici venku, a pak na to navážu. Přes zimu jsem hodně využívala fotky a malovala podle nich. Rozvíjím kresbu, chci vytvářet vzory. Zatím pořád maluji u nás v jídelno-kuchyni, i když už je prostor ateliéru hotový, ale pořád nechci přijít o to, že v kuchyni často někdo je. Mám pocit, že když půjdu do ateliéru, že tam budu sama, i když už to tam mám zařízený. Ale zase to bude jiné.

Přemýšlela jste někdy o natištění Vašich motivů na oblečení nebo na doplňky? 
Ano, přemýšlím o nich, proto se teď i učím Adobe Illustrator a vytváření vzorů. Líbilo by se mi přenést své nápady do denního života.

Mně ta Vaše tvorba přijde velmi ženská, jemná, jak sama sebe vnímáte Vy? Jaká si myslíte, že jste?
Hodně citlivá, měkká – i přes svoji manažerskou práci, kterou teď momentálně nedělám a která byla tvrdě o organizaci a řízení. Nemyslím si, že bych byla ten typ tvrdého manažera, kteří na obdobných pozicích bývají. Vždycky jsem se snažila – ani jsem to nemohla dělat jinak – být v tom jako člověk a vnímat druhé lidi nejenom přes úkoly, ale přes jejich lidskou stránku.

Na což dneska hodně manažerů zapomíná.
Snad se mi dařilo v tom, co jsem dělala, být stále žena. Je to ale těžké, protože ta práce sama o sobě je spíše o mužských kvalitách. A bylo to někdy hodně náročné. Když totiž tu práci neděláte tvrdě, tak potom některé věci do vás přecházejí tak, že se to stane neúnosným.

Máte nějaké rozdělení, kdo si Vaše malby oblíbil?
Ženy kytky a muži krajiny. Potom mám klientku, která je lékařka a která ty obrazy vyvěsila ve svých ordinacích, ve kterých se lidé léčí pomocí přístrojů. Líbilo by se mi, kdyby mé obrazy visely v ordinacích lékařů nebo léčitelů a pomáhaly uklidňovat a léčit. I když sestřička v ordinaci mi říkala, že pacienti by se radši dívali na televizi :-)

Teď chci zkusit malovat kytky na zeď. Už jsem si zjistila, jak to technicky provést. Máme doma postříkanou zeď od toho, jak nám vybuchnul italský kávovar a pořád si říkám: tady bude ta kytka, ale pořád jsou tam jen ty skvrny od kafe.

Máte nějakou oblíbenou značku materiálu?
Zkouším pořád další a další věci a miluju nakupování výtvarných potřeb. Ráda nakupuji v obchodě Nielsen (velkoobchod v Dejvicích u letiště), kde je samoobsluha, takže si můžete v klidu vybrat. Barvy tu mají holandské a německé. Na anglických kurzech jsem používala barvy Winson and Newton. Zatím je to u mne pelmel.

Na čem pracujete nyní, co máte nyní v plánu?
Teď chystám květinu na velké plátno, chci zkusit pivoňku, ale hodně makro, takže to ani nebude celý květ. Chci se víc věnovat postavě a portrétu. Rozvíjím práci s Adobe Illustrator a s tvořením vzorů.

Máte tendenci velká plátna zvětšovat?
Ano, čím větší, tak tím lepší a pokud se to nevejde na plátno, tak na zeď :-)

Zamýšlela jste někdy na základě poezie vytvořit nějaký obraz?
Píšu haiku – japonský útvar, který se skládá ze 17 slabik. Haiku byla vždycky čistě o přírodě. Říkala jsem si, že by haiku šlo dohromady s malbou. Zatím jsem ještě žádný takový obraz nenamalovala, ale možná to časem půjde.

Jak ráda trávíte volný čas?
Hodně maluji, i ve volném čase. Potom mne zajímají rostliny, pracuji s bylinami, vždycky jsem měla na zahradě hodně druhů a pracuji i s volně rostoucími bylinami. A oslovuje mne to, že všechno, co pro sebe potřebujeme – když jsme nějak nemocní – tak roste kolem nás. Překvapilo mě, že na našem pozemku po mé babičce vždycky rostly bylinky, které já teď potřebuji pro mne samotnou. Ten pozemek nikdy nebyl chemicky ošetřovaný, rostou tam v té nejčistší podobě, řebříček, kopřiva, kontryhel atd. Sbírám, suším byliny, dělám z toho čaje. Ráda vařím, chodím do přírody, cestujeme a čtu. Vždy mám vedle nočního stolku rozečtené tak 3-4 knížky.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal