Léna Brauner: Inspiraci hledám sama v sobě

Rozhovor s nadanou kreslířkou a ilustrátorkou Lénou Brauner o přístupu k malování, cestování do New Yorku a dceři Jasmíně.

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague4
Zdroj obrázku: archiv Lény Brauner

Jaké byly Vaše umělecké začátky? Co Vás přivedlo na uměleckou dráhu?
Vše začalo na Waldorfské střední škole, kde jsem začala objevovat „sebeškolu“, že my si určujeme, co nás baví, jak chceme být šťastní. Díky tomu jsem začala víc malovat a víc si věřit ve výtvarných aspektech. To tempo, jakým jsem malovala, pro mě začalo být dost určující. Chtěla jsem malovat, tak jsem malovala pořád. Jednoho dne jsem malovala nějaký obrázek na Petříně a přišel pán, viděl to a chtěl můj obrázek koupit, což pro mě tehdy byla úplná novinka. Protože mě sám nečekaně oslovil, tak jsem na něho vyštěkla: „Za 7 tisíc je to vaše“. A on si opravdu těch 7 tisíc šel vybrat a koupil ho. Takže tento moment byl pro mě takový přerod, že je to pro mě i podnikatelsky zajímavé, a to mě motivovalo, abych začala malovat víc a víc.

Měla jste možnost vyzkoušet i formální umělecké vzdělání?
Chvíli jsem chodila na soukromou uměleckou školu a poznala jsem, jak by mi škola dokázala můj přístup k malování znechutit. Také jsem si uvědomila, že přidělená autorita je pro mne nepřekonatelná překážka bránící dostudovat vůbec nějakou školu a ještě si z toho odnést, že ten obor miluji a je pro mne důležité to dělat.

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague11
Zdroj obrázku: archiv Lény Brauner

Co byste doporučila všem, kdo chtějí malovat, ale zatím k tomu nenašli odvahu?
Jestli vás baví kreslit, tak na to přijdete sami. Jediné pravidlo je, že musíte kreslit pořád. Překročit vlastní stín, že už pro vás nebude problém namalovat něco, co si představujete. Takže ve chvíli, kdy nakreslíte 300 x obličej a už do něj dokážete dát tu expresi, kterou má cítit ten malovaný, tak potom si můžete vymýšlet a už to jede samo.

Věřím, že Vaše dcera bude mít v kreslení ideální průpravu do života.
Já doufám, že právě u mne uvidí to, že si má jít svojí cestou. Když nás rodiče do něčeho unifikují, tak je to také špatně. Ona má svoji jasnou dráhu, kterou bude muset zavčas objevit. Přesně z tohoto důvodu se pro ni snažím odhalit nějakou jinou, schůdnější cestu vzdělávání, kdy nepůjde do státní instituce, ale do nějakého rodinného sdružení, nebo vymyslíme jinou alternativu, kde se bude vzdělávat ve věcech, ve kterých vyniká, ne ve věcech, které nebude nutně potřebovat pro život. Aktuálně je v kreslení ovlivněná tím, že když běžím do ateliéru napínat plátna, tak ona tam má svůj stojan a svoje barvy a maluje si svá plátna. Podle mne to v tuto chvíli ukazuje jen na ten rodičovský vliv. Uvidíme, třeba u malování skončí, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby šla svojí vlastní cestou a objevovala mnohem více obzorů, které jí skýtá její osobnost.

V čem se ve své tvorbě „vyžíváte“?
Když už je plátno hotové, baví mne se dívat na obraz a vymýšlet si příběh, pozorovatel se v tu chvíli stává vypravěčem. Já názvem, ani přímo tím vyobrazením, neurčuji člověku, co si tam má dosadit, je to o jeho vlastní představivosti. Snažím se obrazy dělat tak, aby promluvily i k člověku, který tam hloubku nevidí, který to má jako velice hezký doplněk do interiéru, hodí se mu to ke gauči a je to skvělý manýristický obraz.

A pak je další kategorie lidí, kteří nevnímají jen obal, ale dívají se do hloubky, postavám do očí a hledají tam symboliku, kterou dokážou velice obratně napasovat například na svoji životní situaci.

Když přijde klient do ateliéru a dívá se na obrazy, tak si u každého obrazu nechá svůj čas a já nemluvím. Občas odpovídám na technické otázky typu „Kdy jste obraz namalovala?“, ale dokud nepřijde otázka „Co jste tím myslela?“, tak se snažím mu nijak jeho vnímání obrazu nepokřivit, aby to tam ten člověk měl od začátku sám. Takže to je věc, která mě asi baví nejvíce, v tom se vyžívám.

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague1
Zdroj obrázku: archiv Lény Brauner

Kde všude je Vaše tvorba vidět? Zamýšlíte svoji tvorbu i reprodukovat na jiné materiály než na plátno?
V současné době si můžete vybrat tisky a reprodukce mých obrazů z jakýchkoli motivů plátna, u kterých mi klient přímo neřekl, že si nepřeje, aby to bylo kopírované dál.  Tisknu na plátna a tisknu na velice kvalitní těžký papír. Na tištěná plátna občas na zakázku domalovávám přímo na plátna. Plátna a plátěné tašky jsou teď moje jediné reprodukované věci, které si můžete objednat přes můj Facebook nebo komunikací se mnou. A také budete moci navštívit mou výstavu. Za poslední rok sice samostatná výstava realizována nebyla, protože se mi nechtělo malovat a měla jsem spoustu jiných projektů, natáčení a live performance. Takže jsem to nechala až na tento rok a nyní začínají vznikat první plátna na tu výše zmíněnou výstavu.

Na jakou svoji tvorbu jste nejvíce pyšná?
Zajímám se o charitativní projekty, např. jsem vymalovala hernu pro projekt Kapka naděje a pro onkologické centrum pro děti s leukémií. Tyto projekty s přesahem mě baví, je to o rozvíjení představivosti, která se stále více a více kvůli sociálním sítím vytrácí. Líbí se mi, že když se člověk nezamyslí a nevymyslí si k té malbě přesah, tak to vlastně nefunguje.

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague12
Zdroj obrázku: archiv Lény Brauner

Co Vaše live performance? Vystupovala jste i v cizině?
Že jsem vystupovala nebo vystavovala v cizině o mně vždy napíše nějaký lifestylový časopis. Já si vždy pod tímto pojmem představím vernisáž pro 200 lidí se šampaňským, ale tak to vůbec není. Tyto moje výstavy v zahraničí, to mi bylo 16-17 let a bylo to moje záškoláctví, kdy jsem si někam koupila z z peněz utržených za své obrázky zpáteční letenku a na nějakou dobu odletěla. Z prodeje obrázků jsem tam i žila, vzala jsem si s sebou štětce a vždy to bylo velice spontánní a intuitivní. Takže výstava v New Yorku je pro mne mezi touto avenue a touto street, tam jsem si sedla na rohu a kreslila jsem. A tou výstavou je myšleno to, že jsem si tam na nějaký plot rozvěsila věci, co jsem v tu dobu kreslila. Na ty první plnohodnotné výstavy v zahraničí se teprve těším, ty dosavadní jsou ryze pouličního, plážového ražení. Doufám, že k tomu dojde, že během roku nebo dvou už bude možné cestovat v klidu i s dcerou Jasmínou, těším se na to.

Odkaz na video natočené v New Yorku s s kameramanem Victorem Manuelem Checou.

Jak vidíte svůj pobyt v New Yorku?
V New Yorku jsem byla s tehdy svou dobrou kamarádkou, top modelkou Hankou Jiřičkovou. Bydlely jsme spolu v bytě a ona chodila po castinzích, většinou celý den, a pak jsme se viděly většinou navečer. Byl to velmi zvláštní kontrast k průběhu mého dne, kdy jsem se přes den procházela po Central parku a bavila jsem se s jinými umělci a potom večer jsem se viděla s Hankou a šly jsme na high fashion party a odvážela nás limuzína se šoférem. Když měla Hana čas, také malovala a chodily jsme spolu na spousty výstav. Vzpomínám na to moc ráda.

Jaký styl umění se Vám líbí? Co Vás inspiruje, co obdivujete?
Asi nejsem svůj typický klient. Namaluji obrázek, jsem o něm přesvědčená, že je schopen žít sám pro sebe. To je pro mne chvíle, kdy skončím s malbou. Neumím si ale představit, že by mi visel doma. Na mě má moc výrazné oči, je příliš barevný, má manýry a je tam moc nějaké líbivosti. Co bych si třeba já pověsila doma je abstraktní umění mé kamarádky Sofie Švejdové. Velice se mi líbila její kolekce, kterou lila do dvousložkové pryskyřice, bylo to velmi plastické a minimalistické. Jinak jsem hodně bezobrázková. Díky malířství jsem malby asi hodně přejedená, doma mi nic nevisí a držím zdi čisté.

Co se interiérového designu týče, tak tvorba, která mi nejvíce promlouvá k duši, je tvorba Vojtěcha Káleckého. Vojtěch Kálecký dbá na materiál, na minimalismus ve smyslu provedení věci.

Vypravěčem a kouzelníkem v umění je můj přítel Petr Pufler alias Světlonoš. Ten mě skrze svoji live performanci se světlem nebo obyčejnou stmívanou žárovku dokáže až uhranout.

Ale máloco ze současného umění by mě dokázalo zaujmout natolik, aby mě to inspirovalo v mé tvorbě. Inspiraci vždycky hledám sama v sobě.

Kdo je Váš typický klient?
Statististiky na Facebooku mi prozrazují, že to jsou ženy od 18 do 35 let. V reálném životě se většinou setkám s klientem, který je buď muž a kupuje si obraz do depozitu, anebo je to muž a vybírá pro svou přítelkyni, která mě má na Facebooku a on ví, že jí tím udělá radost. V tom případě je cílový klient žena. A když už mám mužského klienta, který chce obraz pro sebe, většinou je velmi zapálený pro věc. Úplně se tetelí při pohledu na každý obraz a je opravdu vděčný. Spíš si myslím, že je to pro mě velice příjemně rozprsklé, některé motivy visí v dětských pokojíčcích a některé jsou pro babičku, která je také spokojená.

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague10
Zdroj obrázku: archiv Lény Brauner

Co Vás nabíjí? Co děláte ráda?
Nabíjí mě les, ráda chodím na dlouhé procházky, protože pak mám vyhlídku na to, že přijdu domů a bude tam teplo. Začínám si také znovu uvědomovat nádheru spánku. Díky poznání roweteriánství a jeho úžasné vlastnosti, kdy jsem mohla spát jenom 2,5 hodiny za den a měla jsem dostatek energie k tomu, abych se probrala, aniž bych si nastavovala budíka, tak jsem spánek ze svého života na nějaké období vyškrtla. Nyní znovu objevuji slast hlubokého, snového spánku. Ale málokdy si najdu čas pro nabíjení. Nabíjí mě proces mé práce. Takže bych se mohla škatulkovat do workoholiků, protože mě opravdu to, co dělám, činí šťastnou.

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague8

nadana-kreslirka-a-malirka-lena-brauner-czech-art-place-prague13
Zdroj obrázků: archiv Lény Brauner

Co teď chystáte?
V blízké době budu ilustrovat knížku, jmenuje se Asistenční jednorožec, kterou napsala Kateřina Maďarková.

Také chystám výstavu, to je asi nejvíce proaktivní čas, který trávím v ateliéru. Volná tvorba mě baví asi ze všeho nejvíc.

K tomu mám pár zakázek, na něž se vyloženě těším. Vybírám si zakázky, které mě zaujmou nebo se mi třeba líbí člověk, kterého vyobrazuji.

A už jsem měla i svoji první potetovanou duši, teď budu dál tetovat přátele. Ve chvíli, kdy si budu jistá v lince, tak začnu tetovat i klienty. V tuto chvíli mám již zhruba 200 zájemců o tetování. Je to stejné jako s těmi obrázky, klientů je více než času k tvoření. Ale těším se, že je všechny potetuji do posledního. Musí to však ještě chvíli vydržet, protože si chci být jistá v tom, co dělám, a chci to mít legislativně vše v pořádku.

A také se scházíme na společné zpívání s Nobody listen. Velká novinka je, že chceme během tohoto roku vydat EP s prvními písničkami, takže zpívání je novinka.

Děkuji za rozhovor.
Rádo se stalo.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal