Luboš Vetengl: Patřím do salonu odvržených

Luboš Vetengl je představitel stylu zvaného makabrismus, který sám roku 2014 založil. Jedná se o umělecký směr s funerální tematikou. Jeho náplní je malba motivů jako život, smrt, krajina, architektura, současnost a mytologie. Důraz je kladen na nevyhnutelnost smrti, která je součástí života. Vychází z realismu a dekadence, s nimiž má mnoho společných znaků. Pojítkem s realismem je pravdivé a věrné zachycení skutečnosti, přesné a všestranné studium společenského života i nitra člověka nebo zobrazení každodenního života. Podobné spojení s dekadencí zajišťují například pocity marnosti, prázdnoty a nudy jednotlivce, mysticismus, erotika, hloubka či tajemství. V současné době připravuje výstavu svých děl na Malostranském hřbitově.

pohřeb-sebevraha-luboš-vetengl-czech-art-place-olej-a-bronz-na-plátně
Zdroj obrázku: archiv Luboše Vetengla

Pohřeb sebevraha

Jak jste se dostal k malbě?
K malbě jsem se dostal jako každý jiný na základní škole. K urputnějšímu zaměření na malbu jsem se dostal na Střední průmyslové škole Zámeček a hned poté jsem byl přijat na Akademii výtvarných umění do Ateliéru grafika 1 k profesoru Lindovskému.

Jak byste popsal svůj styl, jak na člověka působí?
Roku 2014 jsem založil svůj vlastní styl, který jsem nazval makabrismus. Věnuje se reálným věcem, se kterými se člověk potýká v každodenním životě.

Tento styl vychází z malby, kterou se zabývám již léta, a ze zkušenosti vím, že je společnost rozdělená na dva tábory. Jeden tábor tvrdí, že je to depresivní a nechutné, a druhý tábor se zplna hrdla směje. Já osobě tímto stylem nechci říct nic depresivního, ba naopak, snažím se o to, aby se lidi smáli a aby se povznesli sami nad sebe.

Mám k tomu takovou zajímavou příhodu: V roce 2014 jsme na AVU vydávali katalog diplomantů, kde byli zastoupeni všichni diplomanti výstavy, kritiku na to sepsal významný to pražský kritik Radek Wohlmuth. Ten si tam vzal na paškál přibližně pět autorů včetně mě a sepsal velmi vtipnou kritiku, musím citovat: „Makabrózní žánrovky Luboše Vetengla, páchané zřejmě pod vlivem Otto M. Urbana, by vypadaly naivně i jako kérka nebo airbrush na nádrži motorky.“ Kdyby pan Molmut věděl, čím se teď živím, tak by se asi smál, protože se živím jako tatér, ale zároveň doma i maluji. Nejčastěji písmena, portréty, ale i věci jako smrťáka s kosou, s krajinkou a s hrobečky.

vše-kosti-stejné-czech-art-place-luboš-vetengl-oil-on-canvas
Zdroj obrázku: archiv Luboše Vetengla
Vše kosti stejné

Jak byste popsal sám sebe jako člověka?
Asi tak, jak mě popisují ostatní: vysoký a ještě má na sobě vysoký klobouk.

Jak se vnímáte charakterově?
Jsem relativně klidný člověk s podivnými zájmy. V rámci umění léta navštěvuji hřbitovy, odmalička se zabývám mineralogií, sbírám různé mince a bankovky.

Co vás na tomto ponurém tématu přitahuje?
Od malička mám pro ponuré věci vášeň, líbí se mi kostřičky, lebky, hrobečky a podobně. Až někdy v roce 2010 nebo 2011 jsem přišel na to, že by bylo hezké se tím zabývat v malbě a grafice a že by se prostřednictvím toho dalo světu říct, že to zase tak ponuré není. Když jsem navštívil hřbitov na Olšanech, zjistil jsem, že kolem dokola je spousta lidí, hluku, samí turisté a hromadná doprava, a když jsem vešel na hřbitov, překvapilo mě, jak to tam je hezké, krásná kamenická práce, příroda a klid a „nejsou“ tam lidi. Měl jsem z toho místa kladné pocity, dá se tam přemýšlet a meditovat.

Zatím mě nejvíce zaujal Olšanský hřbitov, ale minulý rok jsem měl možnost podívat se i do Paříže a tam mě zaujal hřbitov Père-Lachaise, ten byl také moc krásný.

Co malujete nejraději?
Krajiny. S nimi jsem na střední škole začínal, zároveň mám také rád architekturu. Když se to hezky skombinuje dohromady, vznikne z toho hřbitov. Když jdu na hřbitov, tak už nemám, co vymýšlet. Vyberu si pro malbu jednu věc a ta bohatě stačí.

Víte o nějakém současném autoru, který by maloval podobným stylem jako vy?
V historii určitě, ale v současné době nevím o nikom, kdo by za rok namaloval 140 obrazů. Musím se krotit, abych nedělal kvantitu, ale kvalitu.

V Praze už na hřbitovech raději nemaluji, jednou na mě totiž zaměstnanci hřbitova povolali městskou policii. Raději maluji ve volné přírodě.

múza-kopáče-hrobů-luboš-vetengl-czech-art-place-oil-on-canvas-prague
Zdroj obrázku: archiv Luboše Vetengla
Múza kopáče hrobů

Jaké používáte technologie?
Z barev se snažím preferovat české výrobce. Pokud jde o plátno, je to už těžší, protože mám takovou profesní úchylku, že si dávám hodně záležet a vymýšlím si vlastní technologie.

V roce 2012 jsem například vymyslel svůj vlastní fixativ, který jsem si nechal patentovat, teď čekám, až řízení o patentu proběhne.

Kdo z minulých nebo ze současných umělců vás zaujal?
Těch je mnoho: Rembrandt, Picasso, Mark Rothko, Jackson Pollock, Van Gogh, ať už pro jejich styl, řemeslo nebo pro to, jak žili.

Jaký je vás vysněný životní styl?
Nejraději bych se věnoval tomu, co jsem 10 let studoval: umění, malbě, kresbě, grafice, abych si v ideálním případě maloval, co mě napadne, a aby mě to uživilo.

hrobníkovo-vyznání-lásky-czech-art-place-luboš-vetengl-uhel-a-olej-na-plátně
Zdroj obrázku: archiv Luboše Vetengla

Hrobníkovo vyznání lásky

O jaké vaše obrazy je největší zájem?
Dříve jsem maloval barevné krajiny, o ty byl zájem, ale překvapivě velký zájem byl i o černobílé hroby s nějakými lidmi. Když jsem začínal, můj otec se se mnou dokonce vsadil o bednu šampaňského, že ani jeden z těch obrazů neprodám. V současné době mi dluží již desítky beden šampaňského.

Jaký je váš proces malby?
Malovat na jeden zátah je asi nejlepší, ale někdy to technologicky prostě nejde. Někdy olej vyžaduje namalovat napřed krajinu, počkat a pak tam dosadit zbylé věci, které jsou potřeba. Někdy mi trvá obraz den, ale už se mi také stalo, že jeden obraz jsem maloval rok a čtvrt, takže asi v tomto rozmezí.

Debata-u-hořícího-keře-luboš-vetengl-czech-art-place-olej-a-bronz-na-plátně
Zdroj obrázku: archiv Luboše Vetengla
Debata u hořícího keře

Co říkáte na to, když o vás někdo napíše, že vaše obrazy jsou naivní?
Já si myslím, že je to nesmysl. Mě k tématu hrobů dovedla osobní těžká zdravotní zkušenost, není to jen tak, že bych chtěl být zajímavý a že bych si říkal, že když budu malovat hroby, budu ve zprávách, ono to přišlo celkem samo.

Co se týče morbidity, loni v létě jsem se byl podívat na výstavě ve Švýcarsku. Byla tam jedna autorka, která malovala portréty mrtvých lidí, to mi přijde morbidní. Když někdo namaluje hrob, je to sice nějaký památník někoho, ale samo o sobě je to jen několik kvádrů seskládaných dohromady. Namalovat lebku nebo kostlivce mi tak morbidní nepřijde. A když se mne někdo zeptá: „Proč malujete tak morbidní témata?“ tak já odpovídám: „A už jste někdy viděli zprávy na Nově?“

Navazujete spolupráci s dalšími umělci?
Ano, většinou se mezi umělci kontaktujeme navzájem, buď je mezi námi přátelský, nebo kolegiální vztah z AVU, třeba že už jsme spolu na akademii spolupracovali. Často dělám výstavy s Martinem Mulačem, který byl mým spolužákem přímo v ateliéru grafiky, s Tomášem Honzem, Honzou Vlčkem nebo Markem Škubalem, povětšinou máme podobná témata, dalo by se říct, že jsme takový salon odvržených (smích).

Co teď chystáte?
V současné době jednám o výstavě v Galerii města Plzně.

Na letošní rok plánuji a připravuji instalace na velmi alternativní výstavu v Praze, která se bude konat přímo na Malostranském hřbitově. Doufám, že se výstava letos skutečně uskuteční, sehnat potřebné kontakty bylo docela těžké.

Podobnou výstavu jsem už s kolegy uskutečňoval na libockém hřbitově v Praze, měli jsme tam obrazy, instalace a sochy, bohužel ten hřbitov je pro laika poněkud těžko k nalezení, nicméně i když to spousta lidí nemohla najít, přišlo asi 50 lidí, což se pokládat za úspěch.

Výstava na Malostranském hřibově bude ještě velkolepější a pompéznější. Doufám, že to bude velká legrace. Snad nepřijde nikdo, kdo by soudil, že je to morbidní.

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal