Rudolf Burda: Inspiruje mne vesmír a pohled na krásné ženy

Rudolf Burda je umělec a designér vytvářející unikátní skleněné a kovové objekty. Se svými geometricky čistými tvary slaví úspěchy nejen na české scéně, aktuálně s výstavou ve Vzdělávacím centru ŠKODA AUTO Na Karmeli v Mladé Boleslavi, ale také v zahraničí (letos například v Dubaji). Kromě toho jsou jeho díla zastoupena v soukromých sbírkách prestižních českých i zahraničních sběratelů. Jaký vlastně je umělec Rudolf Burda? Především je Ruda svůj a i když by mohl působit kvůli svým úspěchům namyšleně, šíří kolem sebe radostnou náladu.

czech-art-place-rudolf-burda-glass-4

czech-art-place-rudolf-burda-glass-5
Zdroj obrázku: archiv Rudolfa Burdy

Rudo, studoval jsi střední umělecko-průmyslovou školu v Turnově. Co tě k tvorbě přivedlo, jaké byly tvé začátky?
Už jako malé dítě jsem hodně kreslil, svět výtvarna mi byl bližší než svět sportu. Pak jsem se dostal do Turnova na školu, kde se mi líbilo a kde jsem načerpal inspiraci skrz super kolektiv a časté návštěvy hospod. To bylo divoké, ale důležité období, na které rád vzpomínám. Měli jsme perfektní profesory i pana ředitele Žatečku, vedli nás k určité samostatnosti a ke svéráznému pohledu na svět, který mi není cizí.

Později jsem začal tvořit hlavně s kovem, se železem, ale časem mě to přestalo naplňovat. Proto jsem plynule a náhodou přibral sklo, až jsem se dostal k volné tvorbě ze skla: jsem vytvořil jsem první kolekci geometrických váz Tower. Měli úspěch a od té doby jsem začal dělat volné objekty, u kterých už asi zůstanu, protože to je to hlavní, co mě naplňuje. Člověk má největší svobodu a může se vyjádřit skrz ty tvary k dalším věcem, vyjádřit myšlenky a pohled na svět, na společnost. Baví mě jednoduchá geometrie, minimalismus, jednoduchost a čistota.

Ortodoxně netrvám na materiálech v tom smyslu, že bych musel pracovat jenom se sklem, ale hodně se mi líbí i beton, ocel a nerez. Hlavně bych chtěl tvořit i větší věci, ale to už praktikuji a v tom se mi daří dobře.

Jak tvá díla vznikají, přemýšlíš o nich dopředu?
Vždycky mám nosnou myšlenku, která se odvine z nějakého mého zážitku nebo pohledu – třeba letmo vidím rychle jedoucí auto.. Ten barevný pruh mi evokuje nějaký tvar, který doma rozkreslím a už vlastně s hotovým, s poměrně přesně daným konceptem přijedu do sklárny a tam to řeším se skláři a brusiči, kteří se mnou spolupracují, a dáme tomu podobu.

Pokud je to podle mých představ, tak tím končíme, i když těch kusů se obvykle musí udělat víc, jelikož při broušení, řezání nebo chlazení prasknou. To je častý jev, takže člověk s tím musí už dopředu počítat. Navíc se ve skle objevují různé vady, bubliny a špína, jež se musejí eliminovat tím, že se vyrábějí další a další kusy. Někdy to vyjde poměrně dobře, ale někdy je to řehole a výsledkem je kus hodně podobný tomu, co jsem naskicoval. Nerad se od své skicy vzdaluju a nerad experimentuju, to je spíš cesta do pekel, protože sklo svádí k určité ornamentálnosti anebo k barevnému divočení. Říkám, že sklo je jako prostitutka – má tendenci lákat a není vhodné se tím nechat vést, spíš je dobré mít přesnou ideu a tu dodržet.

Jak vybíráš barvy, jak volíš barevné kombinace, variace?
Mně se hodně líbí čiré sklo, to je krásné, jednoduché, takový prazáklad. U barev se nenechávám svádět momentální náladou ve společnosti nebo vkusem. Většinou mám rád ostré kontrasty jako je třeba černá a oranžová a také mám rád matné, čiré sklo v kombinaci s matným nebo s opálovým bílým sklem. Velice hezké jsou i matové povrchy. Ty jsou jemné na dotek, hebké jako mech a velmi dobře působí v kontrastu s menší leštěnou plochou. Matový povrch v kombinaci s lesklou plochou je na mých koulích z kolekce Golden Eye (Big Green Eye).

czech-art-place-rudolf-burda-glass-3
Big Green Eye, zdroj obrázku: archiv Rudolfa Burdy

Vidíš ve své tvorbě vývoj? Podíváš se na některá svá starší díla a řekneš si, že dneska bys to udělal úplně jinak?
Věci, za kterými si stojím pořád, jsou většinou ty nejjednodušší. Některé bych už asi neopakoval, ale ne že bych je vylučoval – jsou součástí mého vývoje. Směřuju k ještě větší jednoduchosti, čistotě. Začínají mě bavit věci, které se zvětšují do prostoru, víc do architektury, do interiéru, exteriéru, protože jsou působivé. Rád kombinuju nové technologie jako je řezání laserem, plazmou, propalování materiálů vodním paprskem a tak dále.

Každé tvé dílo je originál?
Ano, sklo je vždy originál, je k tomu certifikát autenticity a vždy je to dílo mnou ručně signované. I když mám nějakou kolekci, třeba koule Eye, každá koule je originál, barevně, tvarově i velikostí. Netvořím žádné série, žádné kolekce. Každé mé dílo je originál.

Myslím si, že člověk-umělec by měl být komplexní osobnost; souvisí to i s tím, jak vypadá. To, jak působí, se odráží v jeho dílech a působí to i zpětně na něj. Když je někdo utahaný a bez energie a otočí se zády k životu, vyzařují i jeho díla negativní energii na druhé a zase zpětně na něj, všechno se to točí do takového kruhu. Mám rád věci, které naplňují a dělají radost, učí život nekomplikovat, spíš pomáhají pozitivnějšímu pohledu na svět.

Studoval jsi i v zahraničí, v LA?
Ano, působil jsem v jednom ateliéru v Kalifornii, hodně jsme pracovali v LA a pak jsem se vrátil domů a založil jsem svoje studio, kde jsem začal od železa postupně tíhnout ke sklu, což je teď moje nosná věc. Železem se zabývám pořád, ale tvořím hlavně ze skla. Ten materiál mě fascinuje tím, že je takový kosmický: nejdřív, když je natavený, nevíš, co z toho bude, potom zchladne, má kompaktní tvar a už se s tím nedá nic dělat. A to je zajímavé. A taky je krásné, že jím prochází světlo a dá se přes něj dívat na svět; ten pohled se přes něj mění, světlo se lomí, je to dokonalý materiál. Sklo beru jako takový prvopočáteční, vesmírný materiál.

Vystavoval jsi letos i v Dubaji, jak se ti vystavovalo a jaké byly ohlasy?
Ohlasy byly skvělé, získal jsem tam spoustu zajímavých kontaktů a klientů. Moje tvorba je fascinuje proto, že jsou zvyklí na ornamentálnost a přílišnou zdobnost (hodně používají například zlato). U mé tvorby se jim líbí čistota tvarů a jednoduchost. Už sledují americké a evropské trendy, oslovují je moderní interiéry… Jsem tam usazený v jedné velice prestižní galerii, která mě bude zastupovat. Jsem velice spokojený s vývojem a budeme chystat další výstavu.

Jaké další zahraniční výstavy chystáš? Vím o New Yorku a Japonsku.
Chystáme výstavu v Ománu a výhledově v New Yorku, jako třetí je Japonsko. Myslím si, že mé objekty jsou natolik čisté, že jsou univerzální a dají se vystavovat kdekoli ve světě. Není na nich nic, co by lidi mělo negativně šokovat. Spíš jsou příjemně překvapení, že se sklo dá dělat i jednoduše a čistě.

czech-art-place-rudolf-burda-glass-1
Zdroj obrázku: archiv Rudolfa Burdy

Jak vybíráš svá díla, vytváříš je s ohledem na daný trh?
Někdy vystavuji starší věci, ale většinou mám snahu použít nejnovější věci, ty aktuální a radikální.

Jak potom takové velké kusy převážíš?
Ten transport je problém. Díla jsou hodně náročná na zabalení a taky je to hodně drahé. Je třeba to dobře pojistit. Většina věcí se dělá na rychlo, protože člověk má hodně aktivit. Přiznám se, že je to docela kovbojka.

Po jakých tvých dílech je větší poptávka? Po těch menších, nebo naopak po větších kusech?
Spíš u mě převažují větší unikátní originály. Když už, tak už. Když do pekla, tak na pořádném koni.

Například dílo Big Gold Abyssus No.1 vysoké 60 centimetrů bylo vystaveno před Dubai International Financial Centrum (DIFC). Uvnitř jsou čtyři vrstvy 24karátového plátkového zlata.

czech-art-place-rudolf-burda-glass-6
Big Gold Abyssus No.1, zdroj obrázků: archiv Rudolfa Burdy

A jak moc se tvá díla do exteriéru hodí do našich klimatických podmínek?
Musím vždy zvážit, co přežije zimu, potom se vybere tvar a přizpůsobí se tomu povrchová úprava nebo daný objekt projde zkouškami. Samozřejmě za objekt ručím, takže kdyby došlo k jakémukoli poškození klimatickými podmínkami, dílo buď opravím, nebo poskytnu nové. Což samozřejmě nechci, takže dělám všechno tak, aby to vydrželo. Je to jako se sovětskou armádou na věčné časy.

A co teď aktuálně plánuješ?
Teď jsem měl výstavu ve Vzdělávacím centru ŠKODA AUTO Na Karmeli, kde je krásné prostředí a několik desítek metrů vysoký prosklený strop s geometrickou konstrukcí. Je to tam čisté, jednoduché, minimalistické, krásná architektura. Pro tuto příležitost jsem svařil jednoduché hladké ocelové sokly, které kontrastovaly s mými objekty, celé to sklidilo velký úspěch. Vernisáž mi uváděl kurátor Ján Gajdušek, který pracuje také jako kurátor v Sovových mlýnech u Medy Mládkové.

czech-art-place-rudolf-burda-glass-7
Výstava ve Vzdělávacím centru ŠKODA AUTO Na Karmeli, zdroj obrázku: archiv Rudolfa Burdy

Jací lidé nebo co tě inspiruje?
Mě nejvíc inspiruje vesmír, příroda a potom pohled na krásné ženy. Oblíbených umělců mám několik, hlavně v historii. A taky dobré jídlo mě dává takové libé pocity, že potom vytvářím samé krásné návrhy.

Co považuješ za svůj největší úspěch?
Nechci jmenovat, ale jsem zastoupený ve velice zajímavých soukromých sbírkách prestižních českých i zahraničních sběratelů. To, že má zájem o mé objekty vzrůstající tendenci, že si toho lidé váží a chovají se ke mně slušně a z leckterých sběratelů se stali mí výborní přátele, mě ohromně těší, moje tvorba a můj osobní život se velmi prolíná.

Jaké jsou rozdíly mezi českou a zahraniční klientelou? Líbí se Čechům určitý styl?
To bych neřekl, je to individuální. I na výstavě si každý oblíbí jiný objekt a plošně se to tak rozprskne, že žádné dílo nezůstane na ocet. Každý inklinuje k něčemu jinému, ať už je to tvarem nebo barvou. S českou klientelou mám stejně dobré zkušenosti jako s klientelou v zahraničí. Myslím si, že to jsou lidé, který už přesně ví, co od života i ode mě chtějí.

Popiš své dílo Promotus.
Promotus – latinsky posunutý. Měří přes dva metry a je to skleněný vystříbřený menhir, dutý, konkávní rotační tvar. Podstavu tvoří 14 plátů čirého skla, které jsou středovou dírou spojené nerezovou tyčí. Dílo je rozřezané na 7 dílů. Tvary po jednotlivých skleněných deskách kloužou, ale neuklouznou, je to takový nekonečný kosmický tanec. Předposlední horní část je matová a září. Je tam použitá speciální LED technologie: je prosvícená speciální plastová trubice, která je napěněná nano bublinkami a ta svítí. Když je zhasnuto, tak vnímáte zrcadlové tělo, které odráží okolí, celý interiér i exteriér. Dílo Promotus je umístěné v jedné soukromé sbírce významného českého sběratele, v nádherné moderní neo-funkcionalistické vile s úžasným výhledem na Prahu. Jde o sběratele, který je mi nakloněn a se kterým mám výbornou dlouholetou spolupráci. Je to moje největší a nejsložitější dílo.

czech-art-place-rudolf-burda-glass-8
Promotus, zdroj obrázku: archiv Rudolfa Burdy

Jak jsi na ten nápad přišel?
Skicoval jsem konkávní tvar tak, jak ho mám rád, rotační menhir a tužkou přes něj jsem udělal pár tahů zleva doprava, rozsekal jsem ho jako ninja mečem – a zjistil jsem, že ty rysky v reálu můžou značit dělící roviny, dělící plochy. Pak jsem to vyrobil ve složitější skice ve 3D, potom už v reálu. Bylo to moje nejtěžší dílo, protože ten tvar je natolik velký a složitý, že se bránil tím, že při broušení a řezání praskal. Jsou tam dlouhé řezací plochy, musel se brousit, pak se zevnitř stříbřit, lakovat, bylo to hodně náročné.

Jak sám sebe vnímáš jako člověka? Jaký je Ruda?
O tom se těžko mluví, to spíš ať posoudí druzí. Řekl bych, že jsem taková pestrá paleta. Asi bych u sebe vypíchnul určitou silnou vnímavost na okolní děje a na lidi a výraznou citlivost. Myslím, že jsem docela citlivý člověk, ačkoli se tak někdy neprojevuji. Je to asi dobré pro tvorbu, ale pro normální život je to takové složitější.

Co děláš ve volném čase?
Miluji jízdu na kole a chození v divočině – třeba v českých horách, krásné hory jsou i na Korsice. Hraju golf, tam se mi líbí to soustředění a klid, a miluju houbaření, líbí se mi, jaké mají houby tvary a vůně a jak jsou zapíchnuté v mechu a lezou ze země. To je úplně magické, mystické, takže houbaření je pro mě takový rituál: se člověk courá v mokrém mechu v lese, je sám, potichu, a tahá ze země ty nádherné, dokonalé designy klobouků. Pak čistí tu nožičku a je soustředěný. Také mě baví filmy.. Mám několik oblíbených režisérů. Rád čtu. Takový pestrý mix, nezůstávám u jedné vlny nebo u jednoho autora, myslím si, že je dobré čerpat z různých směrů a stran.

Co tě zaujalo v poslední době, ať už film nebo autor?
Teď zrovna v poslední době, kdy jsem jel do Prahy, mě zaujala písnička Nafrněná. To považuji za úplně geniální dílo. To je skvělý.

Jaké máš plány do budoucna?
Být zdravý, strašně dlouho živý a dělat to co doteď, to, co mě baví. Dokud mě to baví, tak to má smysl. Jakmile mě to přestane bavit, tak je to v p…

Autor: Jarmila Kacerlová
LinkedIn

Líbil se Vám rozhovor? Podpořte nás
Bankovní spojení: 1451980014/3030
Paypal